calcium

Další názvy: vápník Typ vyšetření: 1 Popis odběru: Srážlivá krev (klasický odběr ze žíly na paži), moč Normální hodnoty:

Krev

Moč:

Popis vyšetřované látky

Vápník patří k jedním z nejdůležitějších prvků v lidském organismu. Jeho největší množství se nachází v kostře. Vápník, který koluje v krvi, je zčásti volný a zčásti je vázán na protein. Volný vápník je důležitý faktor pro buněčnou signalizaci, pro srážení krve, svalovou kontrakci a nervový přenos. Hladina volného vápníku v iontové formě se dá měřit přímo. Jelikož stupeň vazby vápníku na plazmatické proteiny je přímo úměrný hladině proteinů v krvi, je třeba při vyhodnocování celkového vápníku také vyšetřit i hladinu proteinů. Vyšetření se zároveň provádí současně s ostatními elektrolyty, jelikož hladina vápníku je jimi a pH velmi ovlivněna. Za množství vápníku v plazmě jsou zodpovědné dva hormony. Kalcitonin, který snižuje hladinu vápníku v krvi, a jeho protiklad parathormon, který jeho hladinu zvyšuje. Z potravy se vápník vstřebává ve stěně gastrointesti­nálního traktu, kde je ke vstřebávání zapotřebí metabolitu vitaminu D. Vylučován je vápník močí a stanovení jeho hladiny v moči může poukázat na zdravotní stav ledvin.

Kdy se vyšetření provádí

Vyšetření vápníku se provádí v souvislosti s celou řadou onemocnění. Největší souvislost má vyšetření s onemocněními ledvin, kostí, srdce, zubů a nervové soustavy. Toto vyšetření nám neukazuje, kolik je celkově vápníku v organismu, ale kolik ho koluje v krvi. Dle toho se pak dá určit, jestli je v nepořádku nějaký mechanismus, který reguluje hladinu vápníku v krvi, nebo nějaký orgán či pochod v organismu, kde je vápník zapotřebí. Můžeme stanovovat hladinu vápníku v krvi i v moči a zároveň rozlišovat mezi formou volnou a vázanou na bílkoviny, i když jejich hladiny jsou ve velké souvislosti. Pokud je tato souvislost z nějakých příčin porušena, pomůže diagnostika těchto dvou forem k celkovému poznání poruchy více, než stanovení celkového vápníku. K nejčastějším příznakům, při nichž je vyžadováno vyšetření vápníku, patří časté močení, únava, zvracení, zácpa, nevolnost, bolest břicha a žízně, to vše při zvýšené hladině vápníku. Při snížené hladině vápníku se objevují příznaky jako křeče, bolesti břicha, brnění prstů. Při kolísání hladiny ionizovaného, volného vápníku, se dostavuje zpomalení či zrychlení srdeční činnosti, křeče, zmatenost či dokonce koma. Hladina bývá sledována u pacientů s nádorovými onemocněními, onemocněními štítné žlázy a příštítných tělísek, střev a při špatném výživovém stavu.

Výchylky hodnot

Stav, při kterém je hladina vápníku v krvi zvýšena, se nazývá hyperkalcemie. Nejčastější příčinou je poškození či choroba příštítných tělísek produkujících parathormon, který zvyšuje hladinu vápníku v krvi. Déle též rakovina kostí může hladinu vápníku v krvi zvyšovat. Mezi další příčiny, které mohou zvyšovat hladinu vápníku v plazmě, řadíme transplantace ledvin, onemocnění štítné žlázy, nadbytek vitaminu D, tuberkulózu či dlouhodobou nehybnost. Pokud je hladina vápníku v krvi snížená, nazýváme tento stav hypokalcemií. Nejčastějším důvodem tohoto stavu je nedostatek krevních bílkovin, na kterých je navázán vápník. Hladina volného vápníku bývá v pořádku, ale hodnota celkového vápníku je snížena. Jako příčiny se uvádí nedostatek vitaminu D, nedostatečná činnost příštítných tělísek nebo necitlivost k parathormonu, který příštítná tělíska produkují. Dále také selhání ledvin, podvýživa, nedostatek hořčíku či zvýšená hladina fosforu, zánět slinivky či alkoholismus. U novorozenců bývá sledována hladina vápníku v krvi pro případnou novorozeneckou hypokalcemii, která je způsobena nezralostí příštítných tělísek. Stav se po nějaké době sám upraví nebo je kompenzován podáním vápníku.
Referenční mez musí být dodána společně s výsledky od laboratoře, která rozbor prováděla, protože výsledek může být ovlivněn postupem při zpracování.